- Sociologický časopis se v novém čísle (5/2004) dosti zdařile ujal úkolu shromáždit výpovědi o české sociologii za komunistického režimu. Najdeme tu záznam tematické diskuse u kulatého stolu, doplněný užitečným, bohužel ale stručným biografickým slovníkem. K tomu přibyly (kromě jiného) i další příspěvky pamětnic a pamětníků. Za pozornost stojí především historický souhrn Jiřího Musila, cenný mj. málo obvyklým odstupem od českého reformního marxismu. Sekundují mu další výrazné postavy české sociologie, Miloslav Petrusek a Ivo Možný, jejichž články nezapřou silnou osobnost autorů, což jim jen přidává na zajímavosti. Celkově je patrné, že české socioložky a sociologové dovedou poutavě hovořit o rozkvětu naší sociologie v druhé polovině šedesátých let, zatímco normalizaci a perestrojku reflektují podstatně rozpačitěji. O kom to ale u nás neplatí, že ano. O to důležitější je alespoň začít.
(mv)
- Historii památkové péče v meziválečném Československu od Petra Štoncnera tiskne na pokračování časopis Zprávy památkové péče. První část vyšla v čísle 5/2004, další v 6/2004, kde je navíc celý tematický blok věnován bilanci působení památkářské organizace SÚRPMO (Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů) založené roku 1954.
(toz)
- Lednové číslo časopisu Art & Antiques přináší zajímavý text Petra Šimona "Alenka před objektivem. Lewis Carroll jako fotograf a voyeur", který odhaluje zálibu známého spisovatele a matematika ve fotografování mladých dívek. Carrolova "vášeň" neměla daleko do fetišismu a voyerismu, a není proto divu, že některé rodiny později zakázaly Carrolovi styk s jejich dětmi. Amatérský fotograf raději svou činnost ukončil v roce 1880. Dějinám fotografie se rovněž věnuje text Josefa Mouchy, jenž představuje tvorbu "žáka" Františka Drtikola, fotografa Jaroslava Rösslera (1902&x8212;1990), od jehož úmrtí uplynulo 5. ledna patnáct let. Za pozornost stojí také příspěvek Radka Váni o barokní loretánské kapli sv. Anny v Mikulově, která se v průběhu staletí proměnila v Ditrichštejnskou hrobku a v devadesátých letech prošla náročnou rekonstrukcí.
(fk)
- O výsledcích romistických studiích mladých plzeňských sociologů a kulturních antropologů informoval 15. ledna Pavel Barša v recenzi knihy Marka Jakoubka Romové — Konec (ne)jednoho mýtu (Socioklub, Praha 2004), vydané v Orientaci, sobotní příloze LN. Antropologové kritizují romské předáky za to, že vytvářejí iluzi romského národa. Ten podle atropologů neexistuje, romské identity se váží k jednotlivým klanům, jejichž příslušníci spolu nesdílejí žádné romské "my". Barša tezi opravuje a dokládá, že jednolití "Romové" existují — přinejmenším v pohledu většinové populace. Debata o romských identitách směřuje k důležité otázce, jaký druh podpory ze strany státu má smysl pro sociální a kulturní podporu romských spoluobčanů.
(mík)