je čím dál patrnější, že „odstřižení“ pozornosti české historiografie i veřejnosti od studia dějin slovenského souseda nebyl úplně uvážený krok. Koncept čechoslovakismu a jistá přesycenost blízkého soubytí ukonejšily společnost v iluzi, že o sobě navzájem víme už všechno. V posledních letech jsme konfrontováni s tím, že to rozhodně není pravda.
Rozdělení společného státu uvrhlo někoho do euforie (konečně sami!), jiného do skepse a nostalgie (proboha proč?!). Oba tyto póly jsou pastí věcné diskuse, natož historického bádání. I proto věřím, že vás články o slovenské problematice zaujmou a že uvítáte i další číslo, které se dějinami Slovenska (opět z různých pozic a perspektiv) bude zabývat.
Články (od slovenských autorů a autorek) jsou překládány do češtiny, některé citace z textů či z učebnic necháváme v původním znění. Pro ty, kteří vyrůstali a žili v dvojjazyčném státě, možná zbytečná věc, avšak pro generace mladší, a především kvůli lepší srozumitelnosti je to jistě vítaný přístup. Protože ve vzájemném porozumění není nic horšího, než se ztratit „v překladu“.
Hodně sil do klimaticky vyostřeného jara vám za redakci přeje Iveta Coufalová