FOLKLOR POCHÁZEJÍCÍ z různých krajů Československa sice zazníval na vlnách Radiojournalu již ve dvacátých letech, ale k systematičtější „folklorizaci“ svého vysílání přistoupila rozhlasová společnost až v následujícím desetiletí. Na košické programové konferenci v dubnu 1932 bylo stanoveno, že rozhlas musí jako médium určené nejširším vrstvám občanů poskytovat více prostoru slovesnému a hudebně-zpěvnému umění prostého lidu. Díky svému širokému posluchačskému dosahu měl rozhlas konkrétní folklorní projevy zároveň popularizovat v širším veřejném prostoru. To mělo vést k tomu, že si občané budou folkloru více vážit, pěstovat jej a udržovat. Pokud by totiž folklor zmizel, ná rod se stane chladným, technicky a vědecky vycvičeným strojem a duše, poezie, fantazie a krása z něho vymřou.
Vedle těchto popularizačně-záchranných příčin se Radiojournal věnoval folkloru i z komerčních důvodů. Mnoho nahrávacích výprav do národopisně zajímavých oblastí spojoval s propagačními akcemi (hromadnými ukázkovými poslechy), což pomohlo zvýšit počet koncesionářů v odlehlejších venkovských oblastech. V polovině třicátých let se pěstování folkloru v rozhlase navíc do jisté míry zpolitizovalo. [...]
Pro každodenní rozhlasovou praxi ovšem folklor představoval problém. Zprvu se experimentovalo s reportážemi natáčenými v terénu a doprovázenými komentářem reportéra. Takové pořady však byly kritizovány pro nízkou akustickou kvalitu, přílišnou syrovost a malou uměleckou úroveň lidových tvůrců, ačkoliv zkušenosti s nahráváním lidových písní v českých zemích se datují již od počátků 20. století (např. záznamy provedené z iniciativy Leoše Janáčka v roce 1909). Natáčení se proto začalo přesouvat do rozhlasových studií, kde byl folklor rozhlasovými dramaturgy občas necitlivě upraven (např. cimbál nahrazen klavírem) a kde jej často nezpodobňovali jeho skuteční venkovští nositelé, nýbrž profesionální spíkři či zpěváci. Tento „stylizovaný folklor“ byl sice chválen za kvalitnější zvuk, ale zároveň kritizován pro malou autentičnost a neúctu ke skutečné lidové předloze. V roce 1937 se rozhlasové vedení pokusilo o kompromis. Pro takzvaný soudobý rozhlas, kdy všechny československé stanice v určitý čas přejímaly a na svých vlnách vysílaly pořad reprezentativně vytvořený jednou z nich, měl být používán folklor natáčený ve studiích. Ten se měl ovšem do budoucna zbavit příliš vyumělkovaných prvků. Ve vysílání určeném pouze pro vlastní spádovou oblast mohly ovšem regionální stanice nadále používat i folklor natáčený v terénu, ač v menší míře než doposud. [...]
O tom, jak autentický a stylizovaný folklor zněl, si lze učinit představu na základě dvou archivních nahrávek (www. mujrozhlas.cz/ dejiny-do-usi/radiojournal-krajovy-folklor- -ve-tricatych-letech). První byla pořízena 12. července 1937 v Luhačovicích, kde vy- stoupení slovácké kapely Vlčnovjané doprovodil reportážním komentářem František Kožík. [...]