Válka nepřišla a život se postupně vracel do zajetých kolejí. Bylo mi čtrnáct a mohla jsem vstoupit do Komsomolu. Musela jsem se naučit stanovy a učitelka literatury mi navrhla, že bych mohla přednést báseň Když se kravata rozváže k uctění památky úmrtí básníka Ojārse Vācietise, který právě v listopadu zemřel. V naší knihovně jsem si půjčila několik jeho básnických sbírek a začetla jsem se do nich. Jak zvláštní, že jedna ...
‣Vícena nočním stolku
Já tady nejsem
Od uprchlíků jsme čekali, že budou roztomilí jako koťata. Mysleli jsme si, že jim podáme ruku, dáme jim věci, které nepotřebujeme – a to bude celé. Ale všechno je to hlubší a děsivější. Vůbec nechápeme vaše problémy, máme dost těch svých… Já to všechno chápu, vidím, jak žal, který kypí v tom vašem kotli, přetéká ven a zaplavuje samozřejmě i nás. Ale tak hluboce jako ty jim nikdy porozumět nemůžu. Jsem ...
‣Více