NĚKDY PO ROCE 992 postihla českého knížete Boleslava II. cévní mozková příhoda. K léčbě ochromeného Přemyslovce byl do Prahy pozván benediktinský mnich Thiddag z kláštera Corvey (lat. Corbeia nova). Jeho zásluhou se Boleslavův zdravotní stav zlepšil, takže lékař mohl opustit Prahu.
Když se po přepadení slavníkovské Libice v roce 995 uzavřela biskupu Vojtěchovi možnost návratu do Čech a jeho pouť skončila mučednickou smrtí, vyslal Boleslav II. posly k Otovi III. s prosbou o nového biskupa. A tak se Thiddag – po přijetí biskupského svěcení z rukou mohučského arcibiskupa 7. července 998 – znovu octl v Praze. Ale Boleslav II. v únoru následujícího roku zemřel a vláda nového knížete Boleslava III. znamenala konec dobrých vztahů s biskupským stolcem – následoval hluboký úpadek přemyslovské moci: spory mezi vládnoucím Boleslavem III. a jeho bratry Oldřichem a Jaromírem vyvrcholily emigrací obou bratří. A Boleslav III. nenašel společnou řeč ani s Thiddagem. Uklidnění přinesl až Jaromírův nástup k moci – Thiddag Jaromírův i Oldřichův odboj podporoval. [...]
Podle kronikáře Dětmara biskup Thiddag [M]ěl pouze jedinou špatnou vlastnost, a sice že kvůli nemoci, na níž neměl vinu, přemíru pil. Byl totiž stižen paralýzou: trpěl neustálým třesem rukou… Kronikář dává Thiddagovo pití do souvislosti s biskupovým neurologickým onemocněním. Poznatky moderní medicíny považují za nejpravděpodobnější příčinu tzv. esenciální třes, kdy ke zmírnění projevů byl běžně užíván alkohol. Chorobný projev člověka závislého na alkoholu neodpovídá průběhu ani neobvyklé délce Thiddagova církevního úřadu, přesto byl dlouhou dobu historiky označován za alkoholika na biskupském stolci.
O Thiddagových ambicích nepochybně vypovídají jemu nově přiřazené biskupské denáry (dle F. Cach, Nejstarší českéí mince I, Praha 1970, s. 164), nesoucí na lícní straně opis HIC DENARIUS EST EPIS[COPI]. [...]
Mince s opisem HICDENARIVZEZTEPIZ, tj. tento denár je biskupův, je známa v numi- smatické literatuře více jak sto padesát let. Numismatik Eduard Fiala ji ve své práci České denáry (1895) zařadil mezi mince Boleslava II. Vedoucí numis matického oddělení Národního muzea Gustav Skalský ji v roce 1929 označil za český denár biskupa Vojtěcha. V roce 1998 Zdeněk Petráň (a jeden ze spoluautorů tohoto článku) naznačil, že by ražba nemusela být vůbec Vojtěchova, posléze v roce 2004 vyslovil domněnku, že tuto minci mohli dát vyrazit i jiní pražští biskupové s tím, že svým stylem patří spíše do počátku 11. století.
Zatímco opis na lícní straně HICDENARIVZ EZTEPIZ lze poměrně jednoduše rekonstruovat z dochovaných exemplářů, rubní opis dlouho odolával rozluštění. Vzhledem k tomu, že o přiřazení mince biskupovi Vojtěchovi nebylo od roku 1929 pochyb, vyznívaly všechny pokusy o přečtení rubního opisu jednoznačně ve prospěch buď Vojtěchova bratra Soběslava, anebo českého knížete Boleslava II.[...]
Rubní strana denáru nese stabilní koruptelu tradičně přepisovanou jako EOOVLZIΛZDL CDIVVFT. Posunutím začátku čtení opisu o jedno písmeno vzniká tvar TEOOVLZIΛZDL CDIVVF, což umožňuje tento opis interpreto- vat jako TEODΛTZI VZRΛD CIVΛF. [...]