Peter SCHÄFER
Krátké dějiny antisemitismu. Kde se zrodila nenávist k Židům a proč se pořád vrací
Přeložila Vlasta Reiterrová, Paseka, Praha – Litomyšl 2022, 374 s., 422 Kč, ISBN: 978-80-7637-285-6
Přehledy dějin čehokoliv, které mají pokrýt několik století a mají jen jednoho autora, se nečtou kvůli faktům, která obsahují. Jeden autor samozřejmě není schopen obsáhnout výzkum tak různých období a takové množství primárních pramenů. Přínos takto pojatých přehledů však může být v novém uchopení, kontextualizaci či interpretaci. Peter Schäfer hned v úvodu při- znává, že o svůj vlastní výzkum se může opírat pouze v kapitole o antice a středověku, naprostá většina knihy otevřeně reprodukuje výzkum jiných vědců. Jak je to tedy s novým uchopením či interpretací?
Studium antisemitismu prošlo v posledních dvou desetiletích dramatickým vývojem a několika zásadními metodologickými střety. Rozpory se týkají pře- devším vymezení pojmu. Velký rozruch vyvolala International Holocaust Remembrance Alliance (IHRA) se svou velmi stručnou a vágní definicí z roku 2016 (www. holocaustremembrance.com/resources/working-definitions-charters/working-definition- -antisemitism), která ospravedlňuje použití termínu antisemitismus v podstatě bez jakéhokoli omezení. Léta vyostřených debat nad definicí IHRA však přinesla i ovoce. [...]
Rozdíl mezi oběma definicemi nespočívá jen v tom, jak široce je termín vymezen. Odlišuje se i pojetím tématu. Definice IHRA vyčleňuje Židy jako osoby specificky a jedinečně vystavené násilí a diskriminaci; JDA nezpochybňuje existenci nenávisti zaměřené na Židy, ale dává ji do kontextu nenávisti proti jiným skupinám lidí. Hned první věta definice z roku 2020 dává antisemitismus do kontextu rasismu obecně – Rasistické je esencializovat (považovat nějaký povahový rys za vrozený) nebo dělat rozsáhlá negativní zobecnění o dané populaci. To, co platí o rasismu obecně, platí i o antisemitismu. Profesorka Dina Porat z telavivské univerzity dala výzkum antisemitismu do souvislosti i s interpretací holokaustu. Badatelé, kteří chápou antisemitismus jako naprosto unikátní formu nenávisti, jež se vymyká jiným formám rasismu či xenofobie, mívají problém studovat holokaust v kontextu jiných genocid (viz její článek v kolektivní monografii Comprehending Antisemitism through the Ages. A Historical Perspective vydané v nakladatelství De Gruyter roku 2021).
Vedle definice antisemitismu nepanuje v historiografii shoda ani v tématu kontinuity antisemitismu napříč staletími. Výše zmíněné definice se týkají současného dění. Na 18. století a starší období nelze aplikovat z vymezení JDA nejen body týkající se palestinsko-izraelského konfliktu, ale ani většinu z prvních bodů definice, které se v naprosté většině týkají období po emancipaci Židů v druhé polovině 19. století. Slovo antisemitismus známe až ze sedmdesátých let 19. století. Tehdy šlo o protižidovskou ideologii, která oponovala zrovnoprávnění Židů a vykreslovala je jako nebezpečí pro křesťanskou/národní společnost. Můžeme antisemitismem označit i protižidovské traktáty křesťanských teologů ve středověku? Nedochází k mísení pojmů? Profesor David Engel z New York University, autor zásadních studií o protižidovském násilí v poválečném Polsku, například přesvědčivě ukazuje, že termín antisemitismus dnes může znamenat tolik různých věcí, že jde o pojem zavádějící a již zcela nepoužitelný pro precizní historickou práci. [...]
Když se vrátíme k Schäferově knize, je až zarážející, jak bezzubě a nekoncepčně je postavena. Pojem antisemitismus používá pro všechny formy antisemitismu v průběhu dějin; vycházím přitom z toho, že sice v žádném případě nejsou totožné, avšak obsahují prvky, které je dovolují shrnout pod společný pojem. Definovat jejich rozdílné i spojující aspekty bude zásadním úkolem této knihy (s. 11–12). K tomuto úvodnímu příslibu se však autor již nikde dál nevrací. Kniha si také dává za cíl poskytnout dějiny antisemitismu v celosvětovém měřítku – text začíná v Persii a Egyptě. Čím více se však blíží současnosti, tím více je germanocentrický, přičemž navíc opakuje stejný výběr témat a zpracování jako desítky německojazyčných publikací před ním. Raný novověk je pouze o Reuchlinovi a Lutherovi, pokračuje to Židy v německém císařství, výmarské republice, vzestupem nacismu. Až úsměvné je, že holokaustu věnuje autor pouhých 14 stran (více prostoru věnuje např. Justinovu Dialogu se Židem Tryfónem). Holokaust je zde navíc jako už tolikrát pouze o Židech v nacistickém Německu a jen v jednom odstavci jsou stereotypně charakterizovány některé další národy – Rumuni prý poslušně vraždili, Dánsko pomohlo svým Židům k útěku do Švédska, Bulhaři se stavěli na odpor… (s. 303). [...]