společenská diskuse o potřebě ochrany státních hranic se v posledním více než roce omezila většinou pouze na diplomaticko-politickou či vojenskou rovinu. Ovšem nutnost limitace či vlastního vymezení si v sobě patrně neseme odnepaměti. Antropolog a etnolog Arnold van Gennep ve své knize Přechodové rituály připomíná několik historických i mytických příběhů spojených s překračováním hranic mezi územími: Když ve Spartě král odjížděl do války, obětoval Diovi; a když byla znamení příznivá, ohňonoš vzal oheň z oltáře a nesl ho před vojskem až na hranici; tam král obětoval znovu a jestli byla znamení opět příznivá, překročil hranici a ohňonoš postupoval neustále před vojskem…
A pokračuje: Když generál Grant dorazil do Asjútu, hraničního místa, obětoval při vylodění vola, jehož hlavu umístili na jednu stranu lávky a tělo na druhou, takže Grant musel projít mezi nimi a překročit rozlitou krev. Tento rituál procházení mezi předmětem rozříznutým vedví nebo mezi dvěma větvemi nebo pod nějakým předmětem je v mnoha případech třeba vykládat jako přímý přechodový rituál, který naznačuje, že takto vycházíme z nějakého dřívějšího světa a vstupujeme do světa nového. Zmíněné postupy se uplatňují, nejen jde-li o nějakou zemi nebo území, ale i o vesnici, město, městskou čtvrť, chrám, dům…
Pěkné léto s ĎaSem a překračování (geografických) hranic bez nutnosti obětin
vám za redakci přeje
Iveta Coufalová