Protože mě Láďa přinutil a Jirka s ním souhlasil – přesila. – Protože se mi tu již před lety líbilo a také aby tento hrad viděl i můj manžel. – Protože máme výlet na kole. – Projíždíme okolo jako vodáci. – Sbírám magnetky z edice „Sestav si svůj svět“. – Je horko, bude tu fajn! – Jsem průvodkyně, tak mě to zajímá z profesního hlediska.
To jsou jen některé z mnoha odpovědí, které jsme získali od návštěvníků památek na otázku, proč se rozhodli zavítat ve svém volném čase právě na památkový objekt. Když jsme pracovali na společném aplikovaném výzkumu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Národního památkového ústavu, jehož cílem bylo navrhnout nové metodiky pro prohlídkovou praxi, přirozeně jsme se zajímali o to, proč a s jakými představami lidé na památky chodí. Zajímalo nás, jaké služby očekávají, jaké typy prohlídek preferují a jak hodnotí prohlídky s průvodci. Obrat od důrazu na umělecko-historické hodnoty a faktografii k důrazu na zájmy a motivace návštěvníků totiž stál v základu našeho přístupu.
Ve spolupráci se sociology jsme proto připravili kvantitativní dotazníkový výzkum návštěvnických potřeb. Proběhl v letech 2019–2020 mezi česky hovořícími návštěvníky staršími patnácti let v objektech Národního památkového ústavu a přinesl někdy očekávané, jindy překvapivé odpovědi. Průzkum zahrnoval 22 památkových objektů (hrady, zámky, kláštery, zahrada) ve správě NPÚ a zúčastnilo se ho 3399 respondentů. […]
Jaké výsledky jsme získali a co si z nich můžeme odnést? V první řadě to, že památky navštěvují příslušníci všech věkových kategorií a žádná z nich výrazně nepřevažuje. Existují sice sezonní specifika, senioři chodí více na jaře a na podzim, rodiny s dětmi naopak o letních prázdninách, ale jinak je navštěvování památek v Česku masovou a oblíbenou aktivitou. Mezi respondenty převažují ženy (60 %), což potvrzovaly i dřívější výzkumy na památkách, stejně jako výzkumy v muzeích a galeriích. Na druhou stranu větší podíl žen může souviset s jejich větší ochotou dotazník vyplnit.
Druhým zjištěním je, že na památkách je potřeba počítat se vzdělanými návštěvníky. Až 80 % respondentů mělo středoškolské či vyšší vzdělání. Vysokoškolsky vzdělaných návštěvníků bylo 34 %, což je výrazně větší podíl než v populaci. Uvedené zjištění dává prostor k zamyšlení nad důvody, proč památky ve větší míře nevyhledávají návštěvníci s nižším vzděláním. […]
Návštěvu památek lze chápat jako určitý druh společenské aktivity, neboť lidé většinou nepřicházejí sami („samotářů“ bylo pouze 1 %), ale v doprovodu rodinných příslušníků, přátel nebo se zájezdem. Výzkum také prokázal, že převážná většina respondentů (82 %) přichází na památky vícekrát ročně, a patří tak do kategorie pravidelných návštěvníků českých památek. Pro téměř polovinu dotazovaných je návštěva památek natolik oblíbenou aktivitou, že se jí věnují více než třikrát ročně. Necelá pětina (18 %) dotázaných uvedla, že památky navštěvují zřídka, nejvýše jednou za rok nebo ještě méně. […]
NE TECHNOLOGIÍM
Prohlídky památek s průvodci mají v České republice dlouhodobou tradici a vždy se těšily ve společnosti veliké oblibě. Výzkum tento předpoklad potvrdil. Tři čtvrtiny respondentů odpověděly, že preferují skupinovou prohlídku s průvodcem před prohlídkou individuální bez průvodce. Je třeba ovšem také dodat, že nabídka prohlídek na českých památkách do jisté míry modeluje poptávku po nich. Otázkou proto zůstává, zdali spokojenost části návštěvníků se současnou nabídkou nepramení z toho, že jsou na takový způsob poznávání památek zvyklí a jiné alternativy neznají a ani si je neumí představit. […]
Překvapivé pro nás bylo zjištění, že je v prostředí památek malá poptávka po mobilních aplikacích a technologiích, a to včetně nejmladší návštěvnické skupiny 15 až 24 let, zvyklé na tuto formu komunikace. Zdá se, že lidé vnímají památky jako místo, kde si mohou od technologií, jimiž jsou v běžném životě obklopeni, spíše odpočinout. […]
ODBORNOST, ZAUJETÍ, VTIP
Chceme-li odpovědět na otázku, co návštěvníci na prohlídce s průvodcem oceňují, a co naopak kritizují, je vhodné citovat z otevřených odpovědí, které se v dotaznících vyskytovaly opakovaně.
Kritika směřovala zejména na monotónní projev průvodců a rutinní práci (průvodce byl znuděný; vadilo mi, že průvodce jen přeříkal naučený text), bezbřehou faktografičnost (prohlídka typu vlevo, vpravo, letopočty a člověk se o památce to zásadní nedozví; samá data, jména, letopočty), uniformitu prohlídek (připadá mi to všude stejné, nepamatuji si prohlídky), slabou úroveň mluveného projevu (průvodce mluvil potichu; rádoby lidový jazyk) […].
Naopak jako výhody prohlídky s průvodcem návštěvníci vidí možnost dotazovat se, získat komplexní výklad, vysoce si cení poutavého obsahu, který je ovšem podložen odbornými znalostmi, vyzdvihují rovněž originálnost a entuziasmus, kvalitní řečnický projev a srozumitelnost, vstřícnost k návštěvníkům a osobní přístup. Kromě toho by měly dobrou prohlídku okořenit další přísady, jako je přiměřená zábavnost, vtip a humor (chtěl bych prohlídku odbornou, zajímavou, ale podanou s humorem), doprovázené pozitivním přístupem (prohlídku s vtipem, šarmem a úsměvem ve tváři). Návštěvníky oceňovaný průvodce dokáže správně vyvážit své hluboké znalosti, skutečný zájem a schopnost prezentovat.
Jaká jsou tedy očekávání návštěvníků památek? Čeští návštěvníci většinou upřednostňují skupinové prohlídky s průvodcem, které jim profesionální formou památkový objekt přiblíží. U průvodců na prvním místě vítají kvalitní poutavý obsah (odborný, avšak ne encyklopedický) v kombinaci s dobrými rétorickými schopnostmi a úrovní mluveného projevu. Pakliže je vidět, že průvodce práce naplňuje a baví, má napůl vyhráno. Čeští návštěvníci památek chtějí živé průvodce, kteří jim poskytnou zasvěcený, srozumitelný, ale ne vyčerpávající výklad.
Autorka působí na PedF UK