V pokoji je všechno zelené. Stěny, koberce i závěsy, a já se v něm vždycky cítím jako na obraze. Každé ráno se budím kolem páté a usadím se na okraji postele, abych se dala do psaní. Prsty na nohou se mi kroutí zimou, protože uprostřed května už přestali topit. V pokoji spím sama, jelikož Viggo F. žil sám tolik let, že si v posteli už nedokáže zvyknout na druhého člověka. Rozumím tomu a vyhovuje mi to, takhle mám aspoň časné ranní hodiny jen pro sebe. Píšu svůj první román a Viggo F. o tom vůbec nic netuší. Mám pocit, že kdyby to věděl, snažil by se ho opravovat a dávat mi dobré rady, jako to dělá jiným mladým přispěvatelům do literárního časopisu Divoká pšenice, a to by zastavilo věty, které mi hlavou víří celý den… Tvorbu dánské spisovatelky Tove Ditlevsen (1917–1976) poznává český čtenář v knižní podobě poprvé až díky soubornému vydání jejích vzpomínek Kodaňská trilogie. Dětství – Mládí – Závislost (přeložila Lada Halounová, doslov Helena Březinová, Host, Brno 2022), které vyšly takto v jednom svazku nejprve v anglickém překladu. V Dánsku se autorka jako básnířka prosadila již v mládí. Přestože vychodila pouze základní školu – rodiče ji odmítli dát studovat na gymnázium –, stala se postupně významnou dánskou spisovatelkou a oblíbenou osobností místního společenského života. Potýkala se však s vnitřní nejistotou a závislostí na lécích, které se snažila překonat osobitým humorem a nesmlouvavou tvorbou, jež často balancovala na hraně mezi skutečností a fikcí. V době, kdy spáchala sebevraždu, byla nejčtenější dánskou autorkou.
- ivc -