Některá města podněcují lidi, aby se shromažďovali na veřejných místech a vyměňovali si novinky, klepy, nebo zde jednoduše příjemně trávili čas, více než jiná. Káhira, hlavní město Egypta, se svou pulzující kulturou oblíbených kaváren rozptýlených po městě, je bezpochyby jedním z nich.
Této společenské kultury se v Káhiře aktivně účastní spisovatelé vytvářející literární kroužky, spolky a generace. Co bylo ve středověku známé jako kultura madžális (termín odkazující na setkávání milovníků knih z řad elity Blízkého východu, která se konala v soukromých sídlech), nahradily s příchodem nahdy v 19. století („arabské obrození“) různorodější druhy literárních setkávání pořádané v kruzích spojených s tiskem. Důsledkem bylo, že se spisovatelé začali scházet v nakladatelstvích, redakcích periodik a literárních klubech. Od revoluce roku 1952, která usilovala o konec kolonizace Egypta a o vytvoření sociálního státu, se literární kluby staly institucí pod dohledem státu. […]
Od roku 2000 nastaly v literárních kruzích Egypta důležité změny. Snadnější přístup k internetu, sociálním sítím a rozšíření soukromých nakladatelství přispěly k rozmachu v literární oblasti. Mnoho spisovatelů, kterým dříve jejich společenská třída, politické názory či místo působení bránily v literární kariéře, se nyní mohlo stát součástí živého literárního prostředí. […]
Rozšířením literárních komunit vznikla potřeba najít místa, kde by spisovatelé mohli svá díla prezentovat. V Káhiře v důsledku toho vznikly takzvané soukromé literární kluby. Jsou registrované na Ministerstvu sociálních věcí jako kulturní asociace a sídlí v pronajatých bytech. V jejich čele většinou stojí literární kritik. Náklady těchto událostí, jako například pronájem prostor, tvorba plakátů nebo občerstvení, si však obvykle hradí spisovatelé sami. […]
Na literárním setkání, také nazývaném nadwa, se odehrává mnoho věcí. Pro některé je to slavnostní událost, během níž jsou uvedeni do spisovatelského stavu. Na oslavu svého nového titulu pozvou rodinu a přátele a zajistí bohaté občerstvení. Pro jiné je to příležitost zlepšit své literární schopnosti a postoupit v kariéře. A pro další je to příležitost vyjít ven, setkávat se s lidmi a zpestřit si životy pohlcené prací a rodinnými povinnostmi. Mnoho spisovatelů definuje literární kluby jako „jiný svět“, který jim poskytuje oddech od každodenní dřiny. Káhiřané vnímají psaní fikce a navštěvování literárních setkání jako velice příjemné, jelikož je považují za činnosti podporující představivost, schopnost snít a toužit. Spisovatelé jsou připraveni investovat své osobní prostředky (peníze a čas), aby si tento prostor plný radosti, družnosti a literárních ambicí zachovali otevřený.
Z angličtiny přeložila Lea Crosnier Leconte