s přípravou tematického bloku o šachách jsme začali už kdysi dávno, při jednom hospodském setkání – což má z pohledu dneška až téměř mytický rozměr – po skončení jednání oficiální části redakční rady. Jak je to dávno, dokresluje i fakt, že jsme tehdy „vážně“ uvažovali o tom, že na obálku musíme dát ikonickou fotografii vášnivého šachisty (a dadaistického umělce) Marcela Duchampa sedícího v obleku při hře s nahou múzou…
Šachy jsou všudypřítomné. I ti, kteří se nikdy nevypravili na černobílé pole, běžně používají termíny definované pohyby na šachovnici. Šachy jsou metaforou, ač v přepisech tahů někdo možná vidí spíše jen šifru. K jejímu dekódování by všem „nezasvěceným“ mohly pomoct články v tematickém bloku tohoto únorového čísla. Šachy jsou totiž vděčným námětem – pro hmotné řemeslné zpracování i umělecké podobenství. Ostatně i aktuálně oceňovaný televizní seriál Dámský gambit, kterým si asi někteří z vás zpestřují neutěšené covidové období, těží nejen z oblíbenosti jednoho zahajovacího tahu, který mimo jiné značí, že některé oběti mohou být jen zdánlivé.
Naopak děsivě skutečná jsou vyjádření, která se objevují napříč celým světem v souvislosti s protesty proti opatřením, jež omezují běžný život s cílem zamezit šíření koronaviru. Počínání některých vlád sice připomíná – eufemisticky řečeno – donkichotský boj s větrnými mlýny, ale neadekvátní, až skandálně ignorantské porovnávání aktuálních omezení s holokaustem použitím Davidových hvězd na klopách kabátů je za hranou – nejen porozumění minulosti. I proto jsme do tohoto čísla zařadili článek o „paměti Treblinky“.
Brzké jarní slunce
vám za redakci přeje
Iveta Coufalová