Čteme o stylu šachistů. Mnozí se budou ptát, zda je to správné označení. O stylu mluvíme přece u malířů a spisovatelů, ale – u šachistů? Šachový mistr vynaloží na každý tah stejné množství energie a představivosti jako spisovatel na každé slovo své věty. U šachovnice spolu bojují dva styly, dva systémy, dvě filozofie. (…) A velký šachový mistr své partie nehraje. On je buduje. (…) K lítosti velkých šachistů se na tvorbě šachového uměleckého díla – můžeme-li je tak nazývat – podílejí dvě osoby. Existují mistři, kteří propadají tváří v tvář špatně hrajícímu protivníkovi záchvatům vzteku. Pocítit krásu dokonale zkomponované šachové partie je pochopitelně dáno jen nemnohým. Obyčejný hráč většinou ani nepochopí, proč nějaký mistr svého protivníka porazil. (…) Hrát šach mistra světa znamená pronikat hluboko do nekonečného mikrokosmu a zároveň neztrácet přehled o celku…
Thomas Glavinic, Láska Carla Haffnera k remízám (z němčiny přeložil Radovan Charvát), Praha – Litomyšl 2013