Ryby jsou vnímavými bytostmi, které cítí nejen bolest, ale i široké spektrum emocí. Vnímají bolest srovnatelným způsobem jako savci – tedy jako my lidé. Tuto schopnost jim přiznává i český zákon na ochranu zvířat proti týrání. (…) V podzimních měsících začínají výlovy rybníků, ale vodní nádrže jsou pomalu vypouštěny již několik dní předem. Rybám tak ubývá životní prostor, na němž se mohou pohybovat. Shlukují se v nejhlubších místech, což vede k nepříjemnému pocitu stísněnosti, který bude eskalovat s každou další manipulací. Zvířata ulovená do velkých sítí jsou sunuta po dlouhé vaně s otvory, jimiž propadávají malé, nechtěné ryby. Kruhové nádoby na březích se plní nešetrně vysypanými rybami, které pak rybáři odváží do betonových nádrží bez jakékoli vegetace, zvané sádky. Zvířata, jež propadla sítěmi nebo nebyla zachycena vůbec, umírají v bahně vypuštěného rybníka. Do předvánočního času zbývá po výlovu několik měsíců. Ryby je budou muset trávit ve stísněných prostorech sádek, a to bez jakékoli potravy. Krmivo je jim odepíráno poslední dva měsíce před přesunem do pouličních kádí, což rybáři zdůvodňují „lepší kvalitou rybí svaloviny“… Podobně a intenzivněji i o dalších rybách, ptácích, savcích a hmyzu, kterým lidé ničí životy. Autoři „Zvířata nejíme a kolektiv“ v knize Nesvoboda. O zneužívání zvířat lidmi (Lukáš Vincour, 2020) stručně představují poznatky o vnímavosti jednotlivých druhů a o nejběžnějších způsobech, jak jejich zástupcům lidé v Česku zbytečně působí bolest. Příručka do každé kuchyně.
- mš -