Archeologické přístupy a metody se v posledních letech začínají výrazně uplatňovat v oblasti zkoumání „temného dědictví“ (dark heritage) nedávné minulosti, spojeného se zločiny páchanými totalitními a autoritativními režimy 20. století.
Zatímco psané nebo obrazové dokumenty je možné zničit, místa represí lze skrýt před veřejností a svědky umlčet, nikdy není prakticky proveditelné úplné odstranění hmotných důkazů masových zločinů. Pozůstatky otrockých nucených prací, místa internace, ponižování, mučení, tělesné ostatky popravených a celá infrastruktura státem organizovaného represivního systému nezmizely, jejich stopy se v různě transformované podobě uchovaly dodnes.
...