Pan Ginzel je starý mládenec, neseje ani nežne a živí se svým vyprávěním, starými lahvemi, obrázky a vším možným, co většinu lidí buď nenapadne, nebo jsou na to příliš pohodlní či povznesení. Žije ve svém Hnojovém domě svobodně jako pták. Mám ho rád, ale kdykoli poslouchám jeho výklad a prohlížím jeho dům a sbírky, sušenou hlavičku, rozbitý telefon, největší šišku světa, rozšlápnutý sibiřský kbelík, zlomenou lyži, pětikolý vozíček, starohasičské helmy, pilinové salámy, záchodové zvonce, nejroztrhanější kalhoty Evropy a desítky dalších věcí, říkám si: Dočká-li se tato kniha dalšího vydání, ocitne se přítel Gustav již v lednových pověstech. Proč ne, vždyť podivíni okrašlují svět. Tak na Gustava Ginzela (1932–2008), poválečnou legendární postavu Liberce a Jizerských hor, vzpomíná přírodovědec a Ginzelův přítel Miloslav Nevrlý ve své Knize o Jizerských horách (první vydání vyšlo v roce 1976). Jeho vzpomínka dala název také knize (Podivín, který okrášlil svět. Vzpomínání na Gustava Ginzela, vydal Jan Šebelka ve spolupráci s Kruhem autorů Liberecka, Liberec 2017, druhé, rozšířené vydání), jež je svého druhu „ohledáváním“ tohoto cestovatele, dobrodruha a horolezce v paměti jeho blízkých i vzdálenějších známých. Ginzel a jeho Hnojový dům v osadě Jizerka tvořili ekosystém, který jezdili obdivovat či okukovat zvědavci nejen z Čech. Poté co Misthaus vyhořel (srpen 1995), Ginzel ztratil (ač byla vystavěna replika domu) důvod žít – a Jizerské hory svého trolla.
- ivc -