Vskutku jsem dorazil do Menneferu: shledal jsem, že je v dokonalém stavu a jeho obyvatelé se těší dobrému zdraví. *(Chvála Menneferu, papyrus Sallier IV, 2,2–3; okolo 1270 př. Kr.)*
Starověcí obyvatelé úrodného nilského údolí a delty nazývali svoji domovinu přiléhavě Černou zemí (egyptsky Kemet), na rozdíl od nehostinné a obávané pouště, kterou označovali Červená země (Dešret). Pro Středozemní a Rudé moře tvořící přirozenou severní a východní hranici země volili název Velká zeleň (Vadž ver). Pro svou Černou zemi, v níž již v polovině 4. tisíciletí př. Kr. vzkvétala významná města, Egypťané s oblibou také používali výraz Ta meri, tedy Milovaná země. Jejich země a jejich rodné město pro ně vždy mělo zásadní význam a také si k nim vytvořili pevný celoživotní vztah, který opakovaně artikulovali. Ostatně vytvořili i zvláštní literární žánr, který egyptologové označují termínem chvála města. Texty dochované na papyrech a ostrakách velebí tři slavná sídelní města: Mennefer, Veset a Piramesse