V Norsku nastala vládní krize. Koaliční strany se přou o to, zda vpustit domů své občanky a jejich děti uvězněné v Sýrii. Jde o dívky, jež před několika lety spojily smysl svého života s přehledným mýtem o boji dobra se zlem a vydaly se sloužit džihádistům. O jejich motivacích psala ve strhujícím reportážním románu Dvě sestry Åsne Seierstad. Známější, leč související kauzu zpracovala v románu Jeden z nás. Příběh o Norsku (přeložila Eva Dohnálková, Absynt, Žilina 2019). I tentokrát píše o člověku, který přísně rozlišuje dobré a zlé a podle toho koná. I pro něj je zlem dekadentní Západ, globalizovaný svět konzumu a liberální elity relativizující tradiční náboženské hodnoty a zavádějící socialismus ve jménu boje s chudobou, pohlavní rovnosti, ochrany menšin a klimatu… „Jedním z nás“ je Anders Breivik a mezi jeho oběťmi z 22. července 2011 byli i lidé, kteří se stali Nory po útěku do Evropy z Iráku – uprchli kdysi před válkou mezi Saddámem Husajnem a Kurdy. Åsne Seierstad sleduje minulost a mentální svět vraha, zabitých dětí a jejich rodin. Píše o soudním procesu, posudcích psychiatrů i o výsleších Breivikovy matky: Raději se vypláču, až se vrátím domů. (…) Neměla bych být naštvaná a vztekat se a ptát se, jak mi to mohl udělat? To je naprosto strašné. Nemůžu o tom říct jediné kamarádce, objeví se to v novinách a všude. Je to skoro horší než být… než být lesba nebo homosexuál! To je úplně nejhorší, co se může člověku stát! Co o mě řeknou lidi? Budou si na mě ukazovat a říkat: To je matka toho člověka, který zabil těch deset na Utøye… Ne deset. Sedmdesát sedm.
- mš -