„U dobrého agenta nepoznáte, na čí je straně.“ Julii připadalo, že pokud jde o přesvědčení, jsou hranice poněkud nejasné – Perry sám býval členem Britské unie fašistů (...) a Hartley byl na Cambridgi v komunistické straně. (...) A Godfrey se pochopitelně ve fašistických kruzích pohyboval v zájmu MI5 už léta a někdy se zdálo, že má své informátory docela rád. Britská spisovatelka Kate Atkinsonová ve své knize Přepis (přeložila Veronika Volhejnová, Argo, Praha 2019) vytvořila hlavní hrdinku díky inspiraci, kterou našla v historických dokumentech. V mladičké Julii Armstrongové tak ožilo několik skutečných postav, které se za druhé světové války dokázaly infiltrovat v rámci tajných služeb do německé páté kolony, zde konkrétně mezi takzvané vdovy 18b: Byla sobota odpoledne. Julii napadlo, že právě dělají to, co Angličanky umějí nejlépe, ať jsou kdekoli – pijí čaj a vedou společenskou konverzaci. Jenže v tomto případě je tématem oné konverzace zrada, nemluvě už o destrukci civilizace a britského způsobu života (...) „Přeji si zachránit Británi,“ prohlásila paní Scaifeová a zaujala nad čajovými šálky jakousi hrdinskou pózu. „Jako Boudica...“ Kate Atkinsonová se ve svých knihách vrací k válečným událostem opakovaně jako k počátku chaosu, který zamíchal lidskými osudy. V Přepisu vzdává hold bezejmenným osobám (pochopitelně „děvčatům“), jež přepisovaly záznamy ze schůzek agentů s nepřáteli. Juliino „nasazení“ autorka prodlouží i do let války studené, kdy se na scéně objeví také jeden plameňák – vědec z Československa.
- ivc -