Hospodin si s námi hraje jako matka se svým nejmilejším robátkem. Uteče, pacholátku se schová, zatímco je nechá sedět samotné na zemi. A to se zatím úzkostlivě rozhlíží kolem a volá: „Matko! Maminko!“ Ježíš je nechá chvíli plakat, ale pak se smíchem a otevřenou náručí ze skrýše vyskočí a začne je líbat, objímat a sušit mu očička. Takto nás Pán druhdy zanechá o samotě a odepře nám svou milost, útěchu i podporu, takže nejsme schopni nalézt potěšení v ničem, co konáme, ani radost ve vlastním srdci; avšak ani tehdy nás náš Pán nemiluje o nic méně, nýbrž tak koná z veliké lásky k nám. Tak soudí Průvodce pro poustevnice, anglický spis ze 13. století, který byl určen k pomoci ženám, jež na matčin výskok ze skrýše čekaly v poustevnách u středověkých městských hradeb, kostelů a hřbitovů (S pánem Bohem zazděná, přeložila Klára Petříková, FF UK, Praha 2019). Oblíbená příručka promlouvá zvesela a hravě, byť o vážných věcech – součástí poustevny byl i vlastnoručně vyhrabaný hrob, který poustevnicím připomínal, co bude dál. Nacházely v textu rady k organizaci času, k uspořádání myšlenek a k usměrnění těla a jeho styku se světem za zdí. Asi ne vše, ale něco z toho může být k užitku i čtenářkám a čtenářům dnešním: Sílu ti dává vše dobré, co ostatní vykonají, máš-li z toho upřímnou radost. Jsem si jist, že žádná pokušení těla, o nic více nežli pokušení duše, nad tebou nikdy nezískají vrchu, zachováš-li si milé, pokorné a mírné srdce a budeš-li milovat všechny muže i ženy tak upřímně, že nad jejich zlými skutky budeš truchlit a z těch dobrých se radovat, jako by byly tvoje vlastní.
- mš -