věnujete-li pozornost aktivitám českých egyptologů a egyptoložek, zdá se nemožné, že měl tento obor „namále“. Exotika pyramid a tajemnost mumií okouzlí v dětském věku téměř každého, některým zápal vydrží i do let studentských – jen malé hrstce se však podaří vytrvat a v oboru prorazit. Romantizující rozměr, který „archeologům pyramid“ přiřkly především filmové postavy, se v každodenní náplni práce egyptologa poněkud vytrácí, přesto neztrácí na přitažlivosti. Patrné je to i na zájmu o nepřeberné množství akcí, které se pojí s letošní připomínkou sta let české egyptologie, tedy okamžiku, kdy se na Univerzitě Karlově začalo soustavně přednášet o egyptologii v českém jazyce. Úvahy o zaniklých civilizacích i otázky spojené s transferem kulturního dědictví v našem tematickém bloku jsou sebezpytnou výpravou do vztahu ke světu, který nás právě teď obklopuje…
Před deseti lety jsme si události roku 1989 připomněli speciálním číslem. Letos jsme zvolili střídmější formu – v podobě dvou článků o dění na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století ve střední Evropě. Třeba se vrátíte i ke zmíněnému mimořádnému vydání, jehož editoři zakončili svůj úvodník těmito slovy: Z příkladné a originální revoluce se v následujících měsících měla stát „revoluce ukradená“, z ukradené revoluce obyčejný převrat, z obyčejného převratu úsměvná „divadelní estráda“, anebo dokonce předem inscenovaný „divadelní puč“. Revoluce a svoboda zevšedněly.
Nevšedně svobodný listopad 2019 i všechny další vám za redakci přeje
Iveta Coufalová