Rajmund byl povzbuzen příkladem svatého Františka, prodal svůj majetek, z něhož si však uchoval nepatrný díl, aby dokázal uživit svou manželku a děti. (...) Koupil si také jistého muslima a učil se od něj arabštinu. O devět let později, když byl Rajmund právě pryč, onen muslim se rouhal proti Kristovu jménu. Po svém návratu se to Rajmund dozvěděl od lidí, kteří rouhání slyšeli. Tehdy byl příliš zapálen pro víru, a proto ho udeřil do obličeje. Muslim proto pochopitelně značně zatrpkl, a tak počal plánovat smrt svého pána. Tajně si opatřil meč. A jednoho dne, když viděl, že jeho pán je sám, na něho zaútočil a zasáhl ho. Hrozivě na něho zařval: „Jsi mrtev!“ Vražda se nezdařila. Rajmund Lull zemřel až později, roku 1316, a předtím stačil ještě nadiktovat přátelům svůj životopis plný morálních dilemat (Vita coaetanea/Současný život, přeložil Jan Herůfek, vydal Pavel Mervart, Červený Kostelec – Ostrava 2015). Tak třeba jak má učenec, který se rozhodl zasvětit svůj život převýchově židů a muslimů, potrestat nebezpečného otroka? Zdálo se mu totiž kruté, že by zabil člověka, který ho naučil arabsky, po čemž tolik toužil, ale zároveň se bál ho propustit z vězení. Několik dní se modlil, až zjistil, že se muslim oběsil na provaze, jímž byl svázán. Rajmund radostně Bohu děkoval nejen za to, že jeho ruce nepošpinil vraždou, ale i za to, že ho z této nešťastné situace vysvobodil. Dobře to dopadlo a Rajmund se zase mohl vrátit ke své misi. Umění věřit, že někteří lidé mají nižší hodnotu než jiní, asi znamená umět žít příběh s dobrým koncem.
- mš -