Titulní verš pochází z Moabitských sonetů Albrechta Haushofera, geografa, diplomata a spisovatele, který byl na sklonku druhé světové války popraven za protinacistickou činnost. Zmíněná slova jsou dnes na pamětní desce hřbitova obětí války na Wilsnacker Straße v berlínské čtvrti Moabit. A pozornost Caspara Leinena, hrdiny románu Ferdinanda von Schirach Případ Collini (přeložil Ondřej Šebesta, Host, Brno 2018), upoutají, právě když opouští soudní síň (trestní soud se nachází nedaleko, v Turmstraße), kde obhajuje svého prvního klienta – Fabrizia Colliniho. Tento nenápadný muž přišel do Německa z Itálie a dlouhá léta pracoval v automobilce Mercedes. Ale místo aby si užíval poklidného života důchodce, zavraždí významného průmyslníka. Základní otázka zní: Proč? Odpověď vrah nehodlá nikomu sdělit, ač se dá v hotelu, kde čin spáchal, dobrovolně zatknout. Jako obhájce je mu přidělen právě Leinen, který záhy zjistí, že oběť velmi dobře znal… A „hnědé stíny minulosti“ vrhnou jiné světlo na všechny, kdo byli s obětí spojeni. A pak také, a především na právní systém v Německé spolkové republice po roce 1945: Prvního října 1968 byl schválen naprosto nenápadný zákon. Jmenoval se ECOWiG, neboli „Zaváděcí zákon k zákonu o porušování pořádku“. Ten zákon dokonce vypadal tak nedůležitě, že k němu ve Spolkovém sněmu neproběhla vůbec žádná diskuse. Nikdo z poslanců nepochopil, co znamenal. Nikdo neviděl, že změní dějiny. Zvláštní rozměr knize dává to, že jejím autorem je nejen současný uznávaný berlínský právník, ale také vnuk Reichsjugendführera Baldura von Schirach a pravnuk Heinricha Hoffmanna, osobního fotografa Adolfa Hitlera…
- ivc -