Za normalizace byla práce čtyř velkých sociálněvědních týmů ze šedesátých let zahalována mlčením; když už byly citovány, tak s negativním odstupem jako reprezentace škodlivého revizionismu. Po roce 1989 se situace příliš nezměnila. Do diskurzu, v němž stále silněji dominoval ekonomický liberalismus, se Mlynářovy koncepce demokratizovaného socialismu, Richtovy reflexe vědecko-technické revoluce či Šikovy vize o symbióze trhu a plánované ekonomiky nehodily. Jedině v případě Machoninova výzkumu sociální stratifikace domácí sociologie plodně navázala, na čemž měla podíl i personální kontinuita mezi šedesátými a devadesátými roky (včetně aktivní účasti Pavla Machonina samotného).
...