Režim postupně tlačil lidi kolem Plastiků a Ječné stále víc do kouta (...) Ta změna je velmi zjevná a do značné míry symbolizuje, jak se měnil život v celém Československu. Sedmdesátá léta začínala s Plastiky jako profesionální, naprosto legální skupinou. Pak přišlo odejmutí profesionálního statusu a začala cesta pololegálních koncertů organizovaných na Jirousovu legitimaci svazu výtvarných umělců. Když se pořadatelé začali bát a Jirouse popotahovala policie za nedovolené podnikání, stáhli se (...) na privátní koncerty v hospodských sálech organizované jako oslavy svateb. Když i to odmítla policie tolerovat, ustoupili (...) do svých soukromých příbytků. I tahle možnost se ale začala koncem sedmdesátých let hroutit... Marek Švehla v knize Magor a jeho doba (Torst, Praha 2017) míjí Jirousovu duchovnost, míjí vlastně i jeho literární tvorbu; zato dobře vypráví a vystihuje atmosféru – se sílou ve zkratce, poutavě a čtivě. Napsal rozsáhlou reportáž o životních podmínkách, okolnostech, alkoholu, Jirousově veřejném vystupování a lidech v jeho životě důležitých. Kniha se právem stala materiálem, na němž si zrající kritici testují ostrost svých per (viz zejména recenzi Barbory Čihákové v Revolver Revue, případně i Matěje Metelce na A2larmu). Rozčilující je Švehlova práce s prameny, místy mechanický styl, ale třeba i bezstarostně rozpustilé přebírání vítězné ceny v anketě Kniha roku Babišových Lidových novin. Už jenom pro kombinaci těchto diskutabilních prvků s mimořádně příjemnou čtenářskou přístupností knihu doporučuji každému na potkání.
- mš -