Nedávno vyšla česká verze vaší dizertační práce Geneze pražského reformního hnutí 1360–1419. Původní francouzskou verzi jste doplnil a přepracoval. Jak a z jakého důvodu?
Hlavně jsem musel vzít v potaz pokroky v bádání od roku 2004, kdy jsem odevzdal původní text nakladatelství Honoré Champion. Vždyť teprve tehdy začala mladá generace českých medievistů, která badatelsky zrála po roce 1989, uplatňovat zásadně nové přístupy. Zaměřili pozornost na prameny dosud spíše opomíjené, třeba kázání, a znovu si položili i některé staré otázky – zejména týkající se národů a nacionalismu. Mám na mysli práce Martina Nodla, Pavlíny Rychterové, Pavla Soukupa, Dušana Coufala, Jana Hrdiny a dalších – seznam by byl dlouhý. Jinak jsem se pokusil odpovědět na některé z námitek, které čeští badatelé vznesli. Oblibu jsem si například nezískal svou kritikou „předhusitství“ a zpochybněním konceptu trojice „Husových předchůdců“ Konráda Waldhausera, Jana Milíče z Kroměříže a Matěje z Janova. Jsem moc rád, že mne Petr Čornej poctil tím, že české vydání obohatil o vlastní doslov, v němž mě zařazuje do tradice husitologického výzkumu a zabývá se některými z mých tezí. Takže si myslím, že tento překlad či adaptace je lepší než originál.
...