V letech 1940−1945 Československo fakticky existovalo na britské půdě. I z tohoto důvodu byly britské plány na poválečné uspořádání světa mimořádně důležité. Pro nestabilní region střední Evropy plánovala Británie konfederační řešení. Sdílelo československé exilové vedení tento plán? Anebo šlo v případě detailně diskutované československo- polské konfederace především o prostředek, jak dosáhnout plného uznání exilové vlády a naopak „oduznání Mnichova“?
Federativní úprava střední Evropy měla být v britském pojetí součástí širšího evropského uspořádání, jež by zasáhlo také severní či jihovýchodní Evropu (nakonec se po válce v jiné formě realizuje plán západoevropské federace a vůbec nejdříve Benelux). Československá exilová reprezentace věděla, že to je britská politika vůči Evropě včetně té střední a samozřejmě s tímto faktem pracovala. Do určité míry to v období 1940−1941 použila jako argument, že jednání o federaci musí být podmíněno zlepšením mezinárodního statusu Československa, aby se dalo o federaci skutečně jednat. To je na jednáních vidět. Na druhou stranu do počátku roku 1942 jsou diskuse s Poláky o středoevropské federaci z československé strany vedeny v zásadě korektně, ale je to z československé strany bráno jen jako jedna z alternativ.
...