Editor tématu: Václav Bůžek
„V outerý den památky sv. Jakuba apoštola v Vídni, městě Rakouském, umřel jest císař Ferdinandus, český a uherský král, arcikníže rakouské. (...) Po některém pak čase do Čech na hrad pražský jest převezen a v kostele hlavním pohřben. (...) Císař Ferdinand byl zrostu nevelkého, suchý, s odevřenými ústy, maličko nahrbovatý, očí dosti velikých, nosu hrbovatého, bílé tvářnosti, vlasů prostých, oudů tenkých, řeči náramně spěšné, mysli vysoké, přitom hněvivý a mstitedlný a vtipu vostrého.“
Jiří Mikulec (ed.), Mikuláš Dačický z Heslova, Paměti (S úvodem Josefa Janáčka), Praha 1996, s. 107.
„Rudolf II., vstoupiv v šlépěje otcovy, bedlivě usiloval o pokoj v zemi, a spokojen jsa půvaby města Prahy, jenom zcela zřídka dlel jinde než v Čechách. Avšak zuřivost Turků a pohromy království Uherského donutily ho konečně, aby se sám pustil do války. Vedl ji v Uhrách s kolísavým štěstím pomocí různých svých vojevůdců po čtrnáct nepřetržitých let.“
Pavel Stránský ze Zápské Stránky, Respublica Bojema (citováno podle překladu Bohumila Ryby, Pavel Stránský, Český stát. Okřik, Praha 1953, s. 238).
„Jeho Veličenstvo [Leopold I.] se jeví světu jako zázrak, (...) neboť žádný z jeho urozených německých předků nebyl na císařském trůnu tak dlouho a přitom tolik učinil. Plným právem se může honosit titulem Veliký, tak velikým, že jen málokterý z římských císařů tolikrát zvítězil nad nevěřícími.“
Christian Hermann, Die Kraft des Gläubigen Gebeths Einer sterbenden Majestät, Breslau 1705, nestránkováno (citováno ve volném českém překladu).
„Pověz zde, naše nejmilovanější a nejdražší otčino, Ty vznešené Království české, kdo tobě po tak mnohých a vleklých, po staletí ve zmatku trvajících zpupnostech přinesl k užívání vytoužené plody obecného a náboženského míru? Nebyl to právě nejjasnější arcidům rakouský? A kdo tě živí do dnešního dne týmiž mírovými ujednáními? Není to právě nejjasnější císař a král Karel toho jména Šestý?“
Georgius Joannes Libertinus, Dienst-Pflichtigste Gedancken des Hoch‑Löblichen Königreichs Böhaimb..., bez místa vydání 1723, s. A2/b (citováno podle Štěpán Vácha – Irena Veselá – Vít Vlnas – Petra Vokáčová, Karel VI. & Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, Praha – Litomyšl 2009, s. 232).