Dějiny a současnost

Jako v pořadí 103. svazek záslužné edice D přinášející významná díla české i světové dramatické tvorby vyšla pod názvem Spor, Venkovanka, Svatba a další aktovky sbírka krátkých her ruských spisovatelů 19. století (přeložila Alena Morávková, Artur, Praha 2013). V novém překladu se zde nabízí celkem devět drobných kusů od Nikolaje Vasiljeviče Gogola, Ivana Sergejeviče Turgeněva a Antona Pavloviče Čechova, které sice stojí ve stínu jejich proslulých „velkých“ divadelních her, ale tvoří jejich zajímavý doplněk. S výjimkou v poslední době častěji uváděných Gogolových Hráčů nejde o díla, jež by u nás byla šířeji známá, některá snad jen z nahrávek Českého rozhlasu. Nejprve vstupujeme do gogolovského světa ctižádostivých, přitom však neskonale líných úředníků, hrabivých a závistivých hlupáků (Spor, Úředníkovo ráno). Omezeným a neschopným úředníkem je i Stupenďjev, hrdina Turgeněvovy komedie Venkovanka, jemuž ovšem v kariéře pomáhá jeho důvtipná manželka toužící uniknout z venkovského prostředí. Večer v Sor­rentu je především hrou o lásce, ale ukazuje i vrtošivost tehdejší ruské šlechty v zahraničí. Čechovův rejstřík je nejširší: od vyložené grotesky Námluvy, kde jsou pokusy o domluvení sňatku neustále mařeny malichernými spory a nezvladatelnou touhou se hádat, až po tragičtější tóny aktovky Labutí píseň, v níž starý herec Světlovidov hořce bilancuje svůj život. Skončeme úryvkem z jeho stále aktuál­ního monologu: Hrál jsem šašky, hubu od ucha k uchu, pitvořil jsem se, nenamáhal jsem si mozek a přitom jsem bejval nějakej kumštýř! (…) Zakopal jsem svůj talent, lámal jsem si jazyk, říkal jsem samé banality, ztratil jsem svou tvář…