Dějiny a současnost

Autobiografie polského režiséra Krzystofa Kieślowského účinkuje podobně jako jeho filmy – nutí člověka přemýšlet. Kniha Kieślowski o Kieślowském (přeložila Lenka Daňhelová, Academia, Praha 2013) vznikla na základě rozhovorů, které se slavným tvůrcem Tří barev nebo Dekalogu vedla počátkem devadesátých let Danuta Stoková. Ta následně odpovědi uspořádala do podoby souvislého vyprávění, které si ale uchovává rysy mluvenosti. Kieślowski v něm vzpomíná na dětství a mládí, studium filmové školy i první autorské pokusy a zrod takzvané vlny morálního neklidu. Vysvětluje, proč tuto volnou skupinu filmařů nezajímal formální experiment, nýbrž chtěli točit filmy o tom, jak lidé žijí a proč tak žijí a že vůbec nežijí tak dobře, jak by měli. Poté je vyprávění členěno jednotlivými snímky, nejprve dokumentárními, posléze hranými. Kieślowského vzpomínání se ale ani zdaleka netýká jen okolností jejich vzniku, nejsou to žádné „historky z natáčení“ – filmy mu slouží jako odrazový můstek k hlubším úvahám o kinematografii, práci režiséra (resp. scenáristy), společensko-politických souvislostech a především o obecných otázkách lidské existence. Film je totiž pro Kieślowského pouze prostředkem (a ještě ne tím nejlepším), jak hovořit o člověku a jeho situaci ve světě: Od svých prvních filmů až po poslední vyprávím příběh právě na téma člověka, který se dost dobře nedokáže zorientovat ve světě, dost dobře neví, jak by měl žít, dost dobře neví, co je dobré a co zlé, a dost zoufale tápe. Hledá odpovědi na základní otázky: K čemu to všechno je? Proč mám ráno vstávat? Proč mám jít večer spát? Jeho přístup přitom charakterizuje pokora, zodpovědnost a humanismus v tom nejlepším slova smyslu - ndv -