- Dobrý rytíř a jeho sad Napadne mě to pokaždé, když otevřu okno: Zaplať pánbůh za ten park! Člověk jako by se ani nenacházel v centru metropole, pouhých pár minut od inferna křižovatky Anděl a jejího nedýchatelna. Řeč je o Sadech Na Skalce, malém parku na pražském Smíchově. Jeho estetická funkce snad ještě překonává jeho význam filtrační. Vkročíte-li do něj po setmění, máte dojem, že jste se ocitli v kulisách nějaké romantické opery. Nahoře na skále se vypíná litinový altán zalévaný měsíčním světlem, u paty skály leží jezírko vroubené vzrostlými stromy, dnes pravda vypuštěné a zaházené vším možným... Nedaleko od něj stojí pamětní obelisk se zašlým nápisem, sdělujícím, že za tento malý skvost vděčíme rytíři Eduardu Daubkovi, který na konci 19. stoleti věnoval pozemek i park tehdy ještě samostatné obci Smíchov. Jméno Daubek mi nic neříkalo... kýženou informaci mi poskytl až Biografický slovník českých zemí, kde pod heslem věnovaným jeho otci byla zmínka i o Eduardu Daubkovi ml. (1844–1912): pokračoval v otcově činnosti. Ve velkostatkářské kurii zemského sněmu zastupoval 1872–1882 německý nesvěřenský velkostatek, přičemž si víc než politických záležitostí hleděl otázek hospodářských. Na pražském Smíchově založil parní mlýn a z přilehlých parcel věnoval 1883 (...) asi 37 000 čtverečních metrů na zřízení městského parku, který později vznikl v místě dnešního Arbesova náměstí. Tedy politik a filantrop. Zvážíme‑li obě aktivity pod zorným úhlem času, závěr je prostý: Daubkova politická činnost se dávno propadla do hlubin zapomnění, avšak gesta dobré vůle pro obecné blaho jsou jeho trvalou připomínkou. V parafrázi známého Gilgamešova poselství bychom mohli říci, že nad šlechetnými skutky dobrého rytíře nevládne smrt. Alespoň dokud park bude parkem a nějaký budoucí politik se nepokusí prodrat do dějin tím, že na jeho místě prosadí stavbu – řekněme podzemního parkoviště...
inspiromat
inspiromat