William Taubman, Chruščov. Člověk a jeho doba, přeložil Milan Dvořák, BB/art, Praha 2005, 846 s.
Kniha je komplexním životopisem Nikity Chruščova. Čerpá z nově otevřených archivů v Rusku a na Ukrajině, z autorových návštěv v místech, kde Chruščov žil a pracoval, i z rozsáhlých pohovorů se členy Chruščovovovy rodiny, jeho přáteli, kolegy, podřízenými a diplomaty, kteří se s ním utkávali. Taubman představuje Chruščova živého, v celé jeho složitosti, zachycuje jak lidskost, která v něm bůhvíjak přežila, tak cynismus, jenž ho zapojil do surovosti sovětského systému. Strhující historický příběh se tu snoubí s pronikavou psychologickou i politickou analýzou, a to vše je vroubeno napínavým životem člověka, jehož dráha je zosobněním jeho dějinné doby.
Robert F. Kennedy, Třináct dní. Vzpomínky na kubánskou raketovou krizi, přeložil a závěrečnou studii napsal Vít Smetana, Paseka, Praha – Litomyšl 1999, 190 s.
Vzpomínky šéfa departmentu spravedlnosti Roberta F. Kennedyho jsou dramatickým svědectvím významného aktéra kubánské raketové krize o třinácti říjnových dnech roku 1962, kdy se svět ocitl dosud nejblíže jadernému konfliktu. Bratr populárního prezidenta sehrál díky svým neformálním kontaktům se sovětským velvyslanectvím ve Washingtonu klíčovou úlohu při řešení této nebezpečné konfrontace. Na svých memoárech, jež odhalují mimo jiné vypjatá jednání prezidenta Kennedyho s týmem poradců ve dnech kubánské krize, pracoval krátce před svou tragickou smrtí rukou atentátníka.
Vladimír Nálevka, Karibská krize, ISV nakladatelství, Praha 2001, 241 s.
Karibská (či kubánská raketová) krize na podzim roku 1962 měla rozměr tragického dramatu s relativně šťastným koncem. Chruščovovo rozhodnutí o rozmístění jaderných raket středního doletu na Kubě přivedlo svět na okraj nukleárního Armageddonu. Mnozí účastníci tehdejšího dění byli přesvědčeni o neodvratném rozuzlení nebezpečného měření sil ve třetí světové válce. Trvající spory historiků o motivaci sovětského hazardu stále ještě nepřinesly jednoznačnou a definitivní odpověď. Vladimír Nálevka pracoval kromě jiného i s prameny československé provenience, a tak rozšířil dobové postřehy o dění na západní polokouli a hodnotící analytické soudy o „pražský“ úhel pohledu.