Rod pánů z Pernštejna prožil v průběhu své téměř pětisetleté historie několik vzestupů a krizí, přičemž z té poslední se již nedostal a fakticky přinesla jeho zánik. Ve středověku stojí u počátků rodu i prvního vzestupu bezesporu dva muži.
Jedním byl v prvních desetiletích 13. století znojemský kastelán Jimram, syn Etlejův (připomínán 1201–1225), a druhým Štěpán, syn Gothardův a nejspíše Jimramův bratranec (vzpomínán 1208, 1235 již mrtev), jenž pravděpodobně působil jako kastelán na Děvičkách a na Veveří, snad krátce v Mikulově. Již u Jimrama, po němž však nezůstalo žádné potomstvo, jen tradující se křestní jména ve Štěpánově větvi, je doloženo užívání erbu se zubří hlavou s houžví v nozdrách. Teprve Štěpánovi potomci, totiž druhá známá generace, začali používat přídomek „z Medlova“, podle vesnice nacházející se mezi Brnem a Znojmem, nedaleko Pohořelic, kde ve starém sídelním, ale přece jen okrajovém území zbudovali nějaké sídlo, patrně dvorec, a také románský kostel, jehož patronátní právo drželi před rokem 1235.
...