S postupnou proměnou českého bádání o státním socialismu dostává novou tvář často velmi jednoznačné zobrazování této historické éry. Není tak dávno, kdy výzkumu zcela pochopitelně dominoval zájem o odkrytí zákulisí nejvyšších pater stranické politiky, včetně snahy o zmapování mechanismů systému politických represí. Podobný charakter mělo také oficiálně či mediálně zdůrazňované vzpomínání na čtyřicet let vlády Komunistické strany Československa. V jeho centru stály morálně nadřazené postavy obětí a odpůrců režimu obklopené anonymním davem přizpůsobivých a poslušných občanů. S postupnou historizací socialistické diktatury se v odborném i veřejném diskurzu začíná měnit obraz celého období. Ve vzpomínkové kultuře dostávají větší prostor dříve přehlížené aspekty „každodenní diktatury“ – příkladem může být popularita televizního pořadu Retro, seriálu Vyprávěj či s retro vlnou úzce spojený úspěšný comeback některých výrobků. Populární obrazy každodenního života ukazují, že státní socialismus byl mnohovrstevnatý fenomén, jenž vyvolává celou řadu rozdílných a vzájemně obtížně spojitelných asociací od kofoly a botasek přes prvomájové průvody až po Státní bezpečnost. Když však ponecháme stranou nezadržitelný a dle mého názoru pozitivní proces veřejné pluralizace vzpomínání na éru socialistické diktatury a přeneseme se na pole historiografického výzkumu, zjistíme, že rovněž historici berou vážně témata jako konzum, životní styl a obecně faktory určující podobu „všedního dne“ ve státním socialismu.
...
Academia, Praha 2011, 1300 s., 850 Kč