Letní festivaly
Nejrůznější festivaly patří k létu za poslední roky téměř stejně neodlučitelně jako okurková sezona. Ke slovu se hlásí však nejen festivaly hudební a nejen ty rychlokvašné. V Sobotce, kupříkladu, již šest desetiletí každoročně na počátku července začíná festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka. Letošní ročník byl již šestapadesátý a jeho tematickým záběrem byla − v rámci motta Já píši Vám – korespondence: Od dopisu k e-mailu:-) (ano, včetně toho smajlíka). V týdnu od 30. června do 7. července se tu tedy sešli psavci korespondence obrozenecké (Němcová, Havlíček, Rajská), navýsost státotvorné (T. G. M.), romantické (Puškin) i umělecké (Šanda, Goethe). Běžely přednášky, hrálo se divadlo, recitovalo se, pouštěl se film, prezentovaly se knihy i celé edice a také nakladatelství, zahajovaly se výstavy…
Šrámkova Sobotka je pojem. Krásné místo zachovalo její kouzlo i přes nelehká, ač svým způsobem protežovaná léta, kdy národní umělci byli ikonami... Jedno však návštěvníka, obzvlášť pozorujícího dění ze skrytu slunečníku na zahrádce místní vyhlášené cukrárny na náměstí, zarazí. Mezi dějišti, kde se program festivalu po městě koná, usilovně běhají především mladičké básnířky a básníci (povětšinou dorazivší z Prahy), několik přednášejících a dalších hostů. Místních jako by se program netýkal − nepočítám-li samozřejmě informační centrum a akční výbor, který festival chystá a před nímž smekám. Ale možná je to tak v pořádku. Každý si svého hrdinu a inspirátora musí najít sám. A narodil-li se v malebném kraji nedaleko Kosti, buďme za to rádi. Protože jako důvod pro návštěvu místa zní Šrámkova Sobotka asi lépe než jablíčkový dort či kornoutky plněné cukrovým krémem, obzvlášť v době, kdy kultura s konzumem svádí ztracený boj…