Dějiny a současnost

Druhé letošní číslo časopisu Paměť a dějiny (2/2012) je celé věnováno sedmdesátému výročí atentátu na Heydricha. Na úvod je zařazena studie, v níž Eduard Stehlík na základě dokumentů z britských ­archivů rekonstruuje proces přípravy atentátu a konkrétní účast britských odborníků během plánování operace. Kromě biografií Jana Kubiše a Jana Zelenky-Hajského jsou dva články věnovány osobě a rodině ThDr. Vladimíra Petřeka, další pak problematické postavě Ladislava Vaňka. Cennou pomůckou pro zájemce je základní souhrn vedoucích osobností nacistické okupační moci a velitelů služeben gestapa, podnětná je studie Radky Šustrové o nucených manifestacích české veřejnosti po atentátu, stejně jako článek o koncentračním táboře Mauthausen, kde skončila velká část spolupracovníků parašutistů. Mnoha různými způsoby lze interpretovat fakt, že ze 140 stran textu tohoto čísla poskytl plných 53 jediný autor – Jaroslav Čvančara, nicméně číslo je zajímavě koncipováno a nabízí několik různých úrovní pohledů na události, o nichž se pouze domníváme, že již musí být dávno dobře zmapovány. zmar

Tématem revue pro literaturu a kulturu Souvislosti 2/2012 je osobnost básníka, kritika a překladatele Antonína Brouska. Rozhovor s ním – „Nevydané básně zůstávají živé“ – o kladení slov proti sobě, Hölderlinovi, Třeboni a územích klidu vedli Barbora Chybová a Petr Šrámek. Dále následují Brouskem vybrané a přeložené verše jednoho z nejvýznamnějších německých básníků Friedricha Hölderlina (1770−1843), anketa k poezii a kritice A. Brouska, poznámky k Brouskově poezii (B. Chybová) a zamyšlení nad jeho básnickou sbírkou Vteřinové smrti (J. Hájek). Další blok se věnuje rakouskému avantgardnímu spolku Wiener Gruppe (H. C. Artmanns, Friedrich Achleitner, Konrad Bayer, Gerhard Rühm, Oswald Wiener), jenž působil v padesátých a šedesátých letech 20. století, či Pavlu Hakovi, spisovateli, který se narodil v Táboře, ale žije v Paříži. Kromě úryvků z jeho knih tu najdete i rozhovor „Vyslovit svět“ (o českém mládí a pařížské emigraci, mechanismech útlaku, psaní za všech okolností a autorském stylu), který s ním vedl Denis Molčanov. Mimo jiné v jedné odpovědi Pavel Hak říká: Je to s podivem, ale jako noční hlídač jsem pracoval na obou stranách železné opony. Doufám, že jsem při tom dospěl k nějakému „ponaučení“. Studium filozofie na Sorbonně mělo u mě rozhodující vliv, filozofie je vynikající vychovatelka... ivc