Příchod zvukového filmu na přelomu dvacátých a třicátých let s sebou přinesl jazykovou bariéru, kterou v takové podobě filmový průmysl dosud neznal. Cizí jazyk v mezititulcích zahraničních filmů řešili distributoři nahrazením „nápisů“ novými v místním jazyce, a diváci tak s cizím jazykem nebyli vůbec konfrontováni. Zvuk ale znamenal nástup cizojazyčných dialogů, který v první fázi způsobil kulturní šok. Popsána je řada reakcí publika zaskočeného, že dialogům nerozumí, anebo vysmívajícího se nezvyklé výslovnosti či intonaci vlastního jazyka z jiného kontinentu. Mezinárodní proslulosti dosáhl pražský skandál ze září 1930, jejž vyvolaly demonstrace proti německojazyčným filmům provázené výtržnostmi rezonující posléze i v dalších československých městech. Cesta k řešení této bariéry měla trojí podobu – buď podtitulky, nebo jazykové verze, anebo dabing.
...