Za deštivé noci 20. května 1933 utrpělo německé písemnictví zásah, z jehož následků se zotavuje doposud. Za přítomnosti Josepha Goebbelse a davu přihlížejících byly knihy protivící se „německému duchu“ teatrálně vhazovány do obří vatry na tehdejším Operním, dnes Bebelově náměstí před berlínskou Humboldtovou univerzitou. Nejen tam, nýbrž i v dalších říšských univerzitních městech hořely v tutéž dobu tisíce knih. Co to bylo za noc? Jak se mohlo stát, že národ „myslitelů a básníků“ již krátce po nástupu nacistů k moci s takovou vervou a ochotou ničil své duchovní bohatství? A kdo byli oni nacisty nenávidění spisovatelé? Na tyto otázky se snaží odpovědět celoroční výstava pořádaná organizací Förderkreis Denkmal für die ermordeten Juden Europas ve výstavním pavilonu v blízkosti Památníku holocaustu (Holocaustmahnmal) nedaleko berlínské Braniborské brány. Na pěti informačních panelech jsou v krátkosti nastíněny osudy dvaceti spisovatelů – mezi nimi například Egona Erwina Kische, Maxe Broda či Heinricha Manna, jejichž světonázor odporoval ideologickému kánonu nového režimu, a jejichž knihy tudíž musely zmizet ze všech veřejných knihoven.
...