V roce 2003 se v tehdejším Výzkumném centru pro dějiny vědy uskutečnil seminář, který se zabýval postavením sborníku Husitský Tábor v rámci historiografie sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Krátce nato pak v samostatném svazku vyšly studie, které na semináři zazněly, ale především rozhovory s přímými účastníky husitologických sympozií. Snad každý, komu se tehdy vydaný svazek dostal do ruky, začal svou četbu rozhovory a pak se teprve postupně vracel k úvodním studiím. V souvislosti s vydáním sborníku se rovněž diskutovalo, nakolik je metoda orální historie, tedy forma rozhovorů s přímými účastníky dění použitelná pro vědecký výzkum. Zvláště na případu Husitského Tábora se dobře ukázalo, že díky rozhovorům se podařilo otevřít témata, která by při „pouhém“ archivním výzkumu zůstala skryta. Pořádání táborských sympozií v sedmdesátých a osmdesátých letech stálo často na hranici legality a i z tohoto důvodu hrály velkou roli osobní vazby a „neoficiální“ kontakty.
...
Doubravka Olšáková (ed.) Niky české historiografie. Uherskobrodská sympozia J. A. Komenského v ofenzivě (1971–1989), Pavel Mervart, Červený Kostelec 2012, 270 s., 296 Kč