Redernové, svobodní páni pocházející ze Slezska, se nesmazatelně zapsali do dějin Liberce, Frýdlantu a okolí. Je proto svým způsobem s podivem, že na „své dějiny“ podané pro čtenáře druhé poloviny dvacátého století a počátku století jednadvacátého čekali až do loňského roku, kdy tiskem vyšla dizertační práce Milana Svobody, který se dějinám libereckého regionu intenzivně věnuje od počátku své vědecké činnosti. Jeho Redernové v Čechách s podtitulem Nalézání zapomenutých příběhů 16. a 17. věku však nepřinášejí „jen“ dějiny jednoho rodu v letech 15581621, ale zabývají se především rekonstrukcí toho, čemu říkáme regionální dějiny. Na jedné straně by se sice mohlo zdát, že autor s tímto označením v duchu postmodernismu polemizuje (Regionální dějiny jsou historikovou konstrukcí, ostatně stejně jako snad vše, co tvoří, „vymýšlí-li“ dějiny..., s. 46; Naskýtá se tudíž otázka, má-li vůbec ještě smysl zabývat se regionální historií, když jí v minulosti byla již patřičná pozornost věnována. Odpověď je obsažena v otázce, jakým způsobem napsat regionální dějiny, resp. určitý výsek z nich, nově..., s. 48), avšak pokračujeme-li v četbě dále, definuje nejen jádro toho, co tento typ bádání obnáší, ale naznačuje i metodologickou šíři, s níž se problému na následujících stranách ujme (Nároky na dějepisnou práci v regionu jsou však stejně intenzivní, jde-li o to dobrat se výsledků v jiné kvalitě, než je „pouhý“ chronologický výčet událostí..., s. 46).
...