Dějiny a současnost

Německý spisovatel Maxim Biller má ruské a židovské kořeny, narodil se v Praze, s rodiči emigroval jako dítě do Hamburku. Ve svých knihách je velice otevřený až nesentimentálně sžíravý – jeho román Esra musel být v Německu dokonce na základě soudního rozhodnutí stažen z prodeje. Čeští čtenáři se zatím mohli seznámit s jeho povídkovou tvorbou, před dvěma lety vyšel soubor Obyčejné lásky. V závěru loňského roku se dostalo českému čtenáři příležitosti druhé v podobě Země otců a zrádců (přeložila Jana Zoubková, Labyrint, Praha 2011). Šestnáct povídek má jediné téma – židovský původ. Autor v nich lavíruje na hraně fikce a skutečnosti, přičemž je v této hře natolik věrohodný, že čtenář už už sahá po dostupných informačních zdrojích, aby se přesvědčil, jestli hrdinové jednotlivých povídek přeci jen neexistují, i když hned v úvodu je vepsáno, že všechny osoby i děj jsou vymyšlené... A pak se například v povídce Proč zemřela Aurora dočtete: Čím více se Meyer zabýval historií své rodiny, tím více si uvědomoval ještě něco jiného – že se chystá postihnout základní problém dějepisectví, a tím všech vědních oborů. Uvažoval, jak je možné, že věci, které se v určitém okamžiku stanou a zažije je více svědků současně, jsou v historické retrospektivě líčeny jen zlomkovitě a většinou velmi rozdílně. Tento moment zatemnění se kupodivu ještě prohluboval, když se někdo rozhodl, že minulost osvětlí. Muselo uplynout mnoho času a bylo třeba vykonat spoustu práce, než bylo možné na základě pramenů, dokumentů a zpráv očitých svědků přece jen prohlásit: Ano, tak se to stalo – každopádně tak nějak. Pro zajímavost dodávám, že Aurora byla v tomto případě koza. (ivc)

Sedmdesáté narozeniny nej­úspěšnější české olympioničky Věry Čáslavské reflektovaly i dvě kulturní události. První byla premiéra celovečerního dokumentárního filmu režisérky Olgy Sommerové s názvem Věra 68, druhou je vydání knihy historika Pavla Kosatíka Věra Čáslavská. Život na Olympu (Mladá fronta, Praha 2012). Kosatík, jenž se doposud zhostil životopisů i kratších biografických črt několika významných intelektuálů (např. Pavel Kohout, Ferdinand Peroutka, Přemysl Pitter ad.), sepsal biografii sportovní hvězdy poprvé. Je ovšem zřejmé, že jej na životním příběhu Čáslavské nelákala pouze sportovní stránka věci. Vyvrcholení sportovní kariéry Věry Čáslavské na olympijských hrách v Mexiku 1968 znamenalo nejen skvělý sportovní výkon, ale i symbolickou porážku okupačních vojsk zosobněnou dominujícími sovětskými gymnastkami. Po nástupu normalizace odmítla Čáslavská odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov a z pozice světové celebrity sklouzla na samé existenční dno. Kniha se ale zabývá i polistopadovými osudy slavné sportovkyně, které byly v lecčems pohnutější než normalizační ústrky. Rozpad manželství s Josefem Odložilem podtrhla jeho smrt po nešťastném incidentu se synem Martinem. Následná mediální kampaň a soudní proces uvrhly Čáslavskou do těžkých depresí. Právě vysvětlení motivace této kampaně, kterou soustavně přiživovali Odložilovi příbuzní, je jednou z nejemotivnějších pasáží knihy. Současně je ale asi v největší míře postaveno na názorech autora a výpovědi jen jedné strany sporu. Kniha je doprovázena bohatým obrazovým materiálem. (jde)

Jack Luxton je anglický farmář, jenž je donucen prodat farmu, na které vyrostl a prožil celý život. Nemoc BSE a další dvě velké epidemie slintavky a kulhavky, jež přišly krátce po sobě, zcela ochromily chov dobytka v celé zemi. Jack společně s manželkou farmu prodá s stane se majitelem campu na ostrově Wigh. Manželé se zbavili težké, každodenní dřiny, jakou práce na farmě vyžaduje, nyní zabezpečují jen „stádo“ bílých karavanů, které si návštěvnící campu v létě pronajímají. Takový je prolog devátého románu Grahama Swifta Škoda že tu nejsi se mnou (přeložila Olga Bártová, Plus, Praha 2012). Do poklidného života na ostrově vnese zmatek až dopis, který Jacka informuje o smrti mladšího bratra – vojáka, který zahynul v Iráku. Jack se musí postarat o bratrův pohřeb a převoz ostatků. Během jeho cesty napříč Anglií se vrací do vlastní minulosti, vzpomíná na rodiče, život na farmě, počátky vztahu s nynější manželkou Ellie i na útěk bratra Toma a jeho vstup do armády. Jack náhle zjišťuje, že s ním není něco v pořádku... Swiftův román sice nemá složitý děj, nicméně se vyznačuje velmi promyšlemou kompozicí, která autorovi umožňuje nechat jednotlivé postavy vyprávět o stejných událostech ze svého subjektivního pohledu, aby se nakonec ukázalo, že na důležitá životní rozhodnutí mají často vliv maličkosti, jejichž dosah si uvědomíme až při zpětném pohledu, k jakému se hlavní hrdina odhodlal až po otřesném zážitku způsobeném bratrovou smrtí. (eb)