Kdo a kde je dnes veřejný intelektuál? Tuto otázku si položil editor Petr Hlaváček v knize Intelektuál ve veřejném prostoru. Vzdělanost, společnost, politika (Academia, Praha 2012). Knize, kterou zaplnilo jedenatřicet vzdělanců v humanitních a jiných oborech, se vesměs dostalo nevlídného přijetí. Neprávem. Stojí za pozornost i přes kolísavou úroveň, jíž ovšem sborníky trpí. Najdete tu zajímavé texty, například od Pavla Barši, Petra Fischera, Stanislava Komárka; a vedle nich narazíte na nejspíš bezelstný exhibicionismus Tomáše Sedláčka, Karla Hvížďaly či Václava Cílka. Kniha je kolektivním snímkem pro budoucnost, otáže-li se ještě, jak o sobě myslel český vzdělanec v roce 2012. Na počátku října v Lidových novinách v titulkově nadsazené provokaci o soumraku českých intelektuálů napsal Petr Zídek, že kniha jen potvrzuje, proč intelektuálové zmizeli z veřejného prostoru. Hlaváček mu v připojeném interview odpověděl, že nezmizeli, ale v informačním smogu, jenž zahalil i naši malou tranzitní zemi, jsou neviditelní. To je mnohem blíž pravdě. Co jiného například je dílo osmi nabroušených mužů a jedné ženy Kritika depolitizovaného rozumu. Úvahy (nejen) o nové normalizaci než kontroverzní počin nové generace intelektuální levice? A co jiného je nedávný pokus Jakuba Patočky oživit slavnou polemiku „Kundera–Havel“ z roku 1969 a učinit z ní na stránkách Literárních novin aktuální téma? Provokativní podvratné knihy Jana Sterna (Anální vesmíry, Mystika Západu ad.), stoupence freudovské psychoanalýzy, by v jiné době vyvolaly poprask. Dnes zůstávají, stejně jako předtím zmíněné počiny, takřka bez rezonance. Co má intelektuál dělat kromě toho, že píše, debatuje a protestuje? Jak ještě jinak jít s kůží na trh? Pravidelně chatovat v internetových denících s nadějí, že přispěje ke kultivaci veřejného mínění? Také se zapomíná, že vzdělanec není odpovědný jen současné společnosti, ale jaksi i věčnosti, všem dobám. Zde se můžeme vykázat dobrými výsledky. Nedocenitelným výkonem jsou překlady a komentáře skvostů světového písemnictví a kritického myšlení, o které se starají Triáda, Oikoymenh, Refugium atd. Jak dlouho ještě bude mít smysl překládat filosofy do češtiny? Není pravda, že intelektuálové vyklízejí pole, mizí samo pole. Není to soumrak (ten začal mnohem dřív), ani disidentské ghetto (to bylo reakcí na soumrak), je to skanzen intelektuálů v čase informačního náskoku.
...