Kniha Jonathana Boltona o Světech disentu: Chartě 77, The Plastic People of the Universe a české kultuře za komunismu je mimořádné čtení. Především je to vynikající příklad toho, jak objevný a přínosný může být pohled zvenčí na naši nedávnou minulost, u níž se může zdát, že jí musíme nejlépe rozumět my sami zevnitř. Přitom nejde ani tak o to, že Bolton má přirozený odstup od předmětu své studie a nepodléhá pokušení klást si otázky typu, zda disent přivodil pád komunismu nebo co přinesl postkomunistické společnosti. Ty sotva pomohou dobrat se k tomu, čím disent – zprvu bez tohoto označení, jako forma kultury, dokonce polemicky se vymezující proti západnímu politickému pojetí disentu – ve své době byl. Spíše jde o to, že se nespokojuje s tím, co se zevnitř může zdát samozřejmé, ale že si klade i další základní otázky, tedy co disent spojovalo, ke komu, jak a čím se obracel nebo jak žil, a že tak podává „zahuštěný popis“ a výklad disentu, jehož „svět“ před námi plasticky vystupuje ve své mnohotvárnosti a proměnlivosti.
...
Harvard University Press, Cambridge, Mass. 2012, 360 s., $49.95