Na fotografii rodiny z třicátých let 20. století stojí rodiče a osm dětí před svým „domem“, z prken stlučeným nízkým baráčkem o jediné místnosti, spíš přístřeškem, kolem nich polorozpadlé židle a v pozadí bezútěšná předměstská krajina. Děti jsou různě postrojené a až na nejstaršího chlapce bosé, rodiče předčasně zestárlí, ztrhaní.
Skutečnost, že první republika nebyla žádným zemským rájem, jak bývá občas stále zjednodušeně líčena nejen zdejší publicistikou, a že se (různě úspěšně) potýkala s množstvím závažných problémů, mezi nimiž ty sociální patřily k nejpalčivějším, není nikterak objevná. Za suchými statistickými daty si však leckdy nic konkrétního nepředstavíme. To, jak vypadala bída především ve třicátých letech po vypuknutí hospodářské krize, názorně ukazuje výstava Neúprosné světlo. Sociální fotografie v meziválečném Československu, kterou pro pražskou Leica Gallery připravil kurátor Pavel Vančát. Jak sám prohlásil, chtěl jí přispět k diskuzím o nynější ekonomické krizi a upozornit na rozdíly mezi dopady hospodářských otřesů tehdy a nyní.
...
Neúprosné světlo.
Sociální fotografie v meziválečném Československu
Leica Gallery Prague 14. 9. – 28. 10. 2012