Co k tomu říci, já jsem praekonservativec, prohlásil s jistou mírou nadsázky Jiří Kejř (nar. 1921) v jedné debatě vedené na samém počátku devadesátých let o fenoménu postmoderny. Na stránkách čtivých, leč neokázalých vzpomínek potvrzuje trefnost vlastní charakteristiky mimo jiné lpěním na starší pravopisné normě (byť jen v případě slov universita, gymnasium, recense, president, thema a několika dalších), netajenou zálibou v elegantním oblečení, jímž v časech jeho mládí prosluli R. A. Dvorský či Oldřich Nový, úctou k akademickým zvyklostem, ale třeba též pochopením pro počínání prvotřídního právníka Emila Háchy v březnu 1939. Obdobné postřehy a názory vyplňují celou knihu, jejíž efektní název očividně příliš neladí s obsahem.
...
Academia, Praha 2012, 268 s., 350 Kč