Monografie amerického historika Kennetha Pinnowa zapadá svým zaměřením mezi soudobé post-revizionistické trendy v historiografii Sovětského svazu, které se obracejí kriticky vůči teorii totalitarismu. Zároveň se snaží nabídnout výkladovou alternativu i vůči generaci revizionistů (Sheila Fitzpatrick ad.). Zatímco revizionisté se soustřeďovali zvláště na studium každodenní praxe obyčejných lidí a skupinových zájmů maskovaných jazykem ideologie, usilují post-revizionisté o znovuuvedení kategorie „moci“ do analýzy sovětského režimu, aniž by však upadli zpět do tradičního schématu teorie totalitarismu, předpokládající jednosměrné působení všemohoucího totalitního režimu proti indoktrinované a atomizované mase občanů. Post-revizionisté zároveň ideologii nechápou pouze jako zástěrku skupinových zájmů, nýbrž zdůrazňují, že ideologie je pro formulaci těchto zájmů konstitutivní. Pinnow se konceptuálně hlásí hlavně ke dvěma významným autorům. Hlavní inspiraci mu poskytuje Michel Foucault s pojmem governmentalita. Governmentalita u Foucaulta sémanticky spojuje vládnutí a mody myšlení (mentalita). Tento pojem zahrnuje zvláštní způsoby myšlení a techniky administrativy, které se začaly rodit v Evropě 17. a 18. století. Liberální demokracie, stejně jako sovětský režim a jednotlivé varianty fašismu jsou jen variantami této technologie vládnutí, nikoli protikladné systémy, za jaké je měla teorie totalitarismu. Proto Pinnow upozorňuje, že fenomén sebevraždy je zapotřebí chápat primárně jako problém vlády, která má za cíl formovat populaci podle určitých koncepcí, považovaných za vědecké. Sebevražda se tak zde transformuje z pouhého dílčího tématu v nástroj porozumění fungování sovětského systému jako celku.
...
Kenneth M. Pinnow, Lost to the Collective: Suicide and the Promise of Soviet Socialism, 1921–1929, Ithaca – London: Cornell University Press 2010, 276 s.