O šlechtických salonech v českých zemích víme daleko méně než o salonech francouzských – rozhodně zde nikdy nenabyly takového rozmachu a důležitosti jako ve Franci.
Z pramenů ale vyplývá, že sociabilita zdejších urozených byla provázena pozoruhodnými tvořivými aktivitami: hudební a divadelní produkcí, debatami o literatuře a výtvarném umění, rozpravami o přírodních vědách a předčítáním vlastních literárních výtvorů. V každém případě se v salonech odvíjela podstatná část společenského života česko-rakouské aristokracie. Nicméně o tom, zda český a moravský salon vykazoval rysy, jež podle bratří Goncourtů činily salon salonem, tedy zda v jeho čele stála žena, zda měla zdatného organizátora po svém boku a zda se její společnost scházela pravidelně, na stejném místě a ve stejný čas, se můžeme jen dohadovat.
...