Úkolem recenze není přinášet doslovné znění či mechanickou transkripci událostí popsaných v jakékoliv knize, úkolem recenze je stručně knihu popsat, věnovat se hlavním pasážím a myšlenkám v ní uvedeným – a to vše na velmi malém prostoru. V praxi vypadá recenzentovo přemítání asi takto: Kniha Naděje se vzdát neumím má 126 stran malého formátu, z čehož 22 stran tvoří úvod, motto, přetisky projevů, ediční poznámka a obsah. V knize je též zařazeno 14 půlstránkových fotografií a 10 celostránkových fotografií. Sečteno, podtrženo, je zde 87 stran textu. Z 87 stran textu se 47 stran věnuje holocaustu, 7 stran padesátým létům, 8 stran šedesátým a sedmdesátým létům a 6 stran roku 1989 a devadesátým létům. Zbytek jsou prology prologů a úvody různých kapitol a podkapitol. Tento příliš detailní, leč dokonale objektivní rozbor je v anotaci ukryt v konstatování, „autor je v mnoha případech příliš skoupý, byť je z celkového kontextu zcela jasné, že vyprávět by mohl téměř stejně detailně a obsažně jako například Čestmír Císař (...)“.
...