Vizionáři
V současné napjaté atmosféře všeobjímající finanční krize, kdy jsme bombardováni znepokojujícími slovními spojeními jako řecký scénář, státní bankrot, dluhová past, inflační spirála, irská cesta, stabilita měny, finanční pomoc, inflace, deflace, reformy atp., se zároveň vede i jakási nevyhlášená soutěž, který z ekonomů tuto situaci předvídal jako první. S jistou nadsázkou bychom před všechny ekonomické kapacity mohli předřadit slavného romanopisce Arthura Haileyho, který již v roce 1975 napsal ve svém románu Penězoměnci: Chci, aby bylo každému jasné, že státy můžou zkrachovat stejně jako jednotlivci nebo firmy. Chci, aby si každý uvědomil, že Spojené státy jsou na pokraji krachu, protože bůhví, že je tu nejeden precedens a že nás historie učí, jak a proč k němu dochází. (…) Taky máme víc dluhů, než kolik jich můžeme kdy splatit, dluhů, které se zvětšují jako nějaká bublina. Americké vlády utrácejí miliardy, vypůjčujou si jako šílené, hromadí schodky, že je to k nevíře, a pak na rotačkách vyrobí další papírové peníze a způsobí další inflaci. A lidi, jednotlivci, se řídí jejich příkladem. (…) Kdy už si lidé zopakují lekci, že žádný snadno splatitelný dluh neexistuje? Takto v románu promlouvá Lewis D’Orsey, přísný finanční analytik, vydávající svůj vlastní věstník. Penězoměnci česky vyšly poprvé v roce 1981 v překladu Luby Pellarové, jistě jako kritika západního kapitalismu. Vizi autora je ale třeba brát vážně tím spíše, že o Haileym bylo známo, že ke svým bestsellerům vždy nastudoval tuny odborné literatury, ze které pak čerpal pro svá vyprávění. A je jisté, že tyto názory si jen tak nevycucal z prstu, ale získal je od části tehdejších amerických ekonomů, kteří však byli považováni za škarohlídy a bludné vizionáře. A hle, uplynulo několik desítek let a jejich slova se bezmála naplňují. Snad není úplně zbytečné někdy, alespoň trochu, naslouchat menšinovým názorům, které v době euforie brzdí náš přehnaný optimismus.