Grónský ostrov patří na naší planetě k těm nejméně vhodným pro život. Přesto se i v Grónsku, konkrétně na jeho západním pobřeží, objevili už poměrně záhy první lidé.
Přišli přes arktické pobřeží Kanady kolem poloviny třetího tisíciletí př. n. l. a doputovali sem z Aljašky takzvanou cestou pižmoňů, což bylo jejich hlavní lovné zvíře. Na březích Grónska ovšem museli svůj způsob obživy změnit. Tuto paleo eskymáckou kulturu nazývanou Saqqaq, jež zanikla kolem roku 800 př. n. l., vystřídali kolem poloviny prvního tisíciletí lidé, kteří opět přišli ze severozápadní Kanady. Antropologicky se výrazně lišili od pozdějších Inuitů – byli poměrně urostlí a fyzicky velmi silní. Ústní inuitská tradice je nazývá tornit nebo tunersuit. Vikingové na konci 10. století se sice na místě jejich sídlišť nesetkali už s živými lidmi, prameny ale hovoří o nalezených základech domů, ohništích a nářadí. Ve východním Grónsku přežily pravděpodobně zbytky této populace v oblasti Ammassaliku až do počátků normanské a inuitské kolonizace a leccos z jejich materiální kultury se zachovalo inuitským prostřednictvím až do počátku moderní doby.
...