Brněnské nakladatelství Barristel & Principal vydalo na sklonku minulého roku výbor studií Mileny Bartlové nazvaný případně Naše, národní umění. Bartlová, která se v současném českém prostředí patrně nejsoustavněji věnuje kritické reflexi vývoje disciplíny ve 20. století, zde shrnula řadu svých statí publikovaných v posledním desetiletí, jejichž ústředním tématem je vztah dějin umění jako vědy (zejména ve středoevropském prostoru) k otázkám národa, národnosti a nacionalismu. Shromážděné stati jsou trojího charakteru: Čistě historiografickou povahu mají dvě studie věnované dějinám umění psaným (převážně českými) Němci od počátků oboru do r. 1945. Jak příspěvek, přehledově mapující činnost historiků umění na německé části pražské univerzity, tak první a jediné zpracování životaběhu a díla významného pražského medievisty Josefa Opitze, jsou texty základního významu, poukazující na rozsáhlá bílá místa v oblastech, které se zdály být zmapovány solidními dvoudílnými Kapitolami z českých dějiny umění z 80. let. Zbývající studie lze rozdělit podle základního pracovního postupu: zatímco většina z nich vychází z konkrétního problému a směřuje k obecnějším závěrům, zařazeny jsou i tři texty syntetické až programové povahy, které klenou dosavadní autorčinu aktivitu na tomto poli do výsledné solidní stavby. (Lze tak soudit z faktu, že studie Je možné psát jiné, než nacionalistické dějiny umění?, Jak se dělají hranice: středoevropské dějiny umění v akci a Naše, národní umění pocházejí spíše ze závěru zmíněného decenia.)
...
Barrister & Principal, Brno 2009, 152 s., 235 K